Hester: Pocta klasice v současném balení | RECENZE

V poznámkách na konci knihy autorka píše: „Hawthorne byl tajnůstkář, který spálil mnoho svých dopisů, textů i deníků. Za život vydal jen pět románů a až na Šarlatové písmeno se u všech ví, kde pro ně získal inspiraci.“ A právě na této záhadně chybějící inspiraci, která svádí až k teoriím o mimomanželském poměru samotného Hawthorna, se autorka rozhodla postavit svůj příběh.

Hlavní hrdinka příběhu, tedy domnělá autorova múza, se jmenuje Isobel Gambleová. Její příběh se odvíjí jako červená nit, kterou do vlastnoručně vyšitých kousků oblečení vyšívá tajemné písmeno A, už od jejího dětství. Už tehdy jí matka vštěpovala, aby nijak nevyčnívala a chovala se jako příkladná mladá dívka, aby nedopadla jako její pramáti Isobel Gowdieová, která byla označena za čarodějnici.

Isobel ale není tak úplně obyčejnou dívkou. Už od mala totiž vidí svět daleko barevnější, než ostatní lidé. A to doslova. Pro Isobel má každé písmeno svou vlastní barvu a stejně tak lidé a slova, která říkají. Na počátku 19. století, ale není úplně moudré se tím někde chlubit. Proto ji matka už od malička drží zkrátka, aby ji uchránila před unáhlenými soudy lidí. Po smrti své milované maminky sice Isobel na nějaký čas ztratí, ale po vylodění v Salemu, kam odplula se svým manželem, je opět spatří. Stejně jako tajemného mladého muže v dlouhém plášti, který mírně napadá na jednu nohu…

Salem je pověstný svou neblahou historií, v níž byly popravovány nevinné ženy, jež někdo prohlásil za čarodějnice. Je historicky doloženo, že předek Nathaniela Hawthorna, John Hathorne, byl v roce 1692 soudcem, který tyto ženy během čarodějnických procesů odsuzoval k smrti. Tato bolestivá kapitola v dějinách Salemu se objevuje i v autorčině fiktivním vyprávění, kde se s ní předci soudců i odsouzených potýkají ještě po několik generací, i když byly tyto rodiny již spojeny sňatkem.

Autorka také tematizuje problematiku otroků, kteří postupně během 19. století nabývali svobody, ač se nejednalo o svobodu v pravém slova smyslu, protože i tak měli v majoritní bílé společnosti velmi často podřadné postavení a směli vykonávat pouze podřadná zaměstnání. Ženy, ač bělošky, na tom ostatně byly jen o něco málo lépe.

I Isobel se musela potýkat s nedůvěrou, ba dokonce s nenávistí kvůli svému skotskému původu a své postavení si musela tvrdě vydobýt. Tento příběh je tedy současně příběhem ženské odvahy a odhodlání, které ztělesňuje nejen Isobel, ale i jiné zásadní ženské postavy, které i přes svůj hendikep – ženství – nejsou ochotné podvolit se patriarchální společnosti a jejím očekáváním.

Tato kniha se mnou letěla za mořem a sluncem a nemohla jsem si vybrat lépe. Miluji příběhy, které se opírají o historická fakta, a i když jsem o Šarlatovém písmenu měla jen velmi povrchní znalosti, vůbec nijak to nezmenšilo můj zážitek ze čtení Hester. Naopak mě autorka přiměla zjistit si o knize i samotném autorovi víc a kromě toho si zapsat Šarlatové písmeno na svůj To Read List. Já nemůžu jinak, než Hester doporučit každému, kdo má oči a umí číst, protože byť se jedná o příběh smyšlený, opírá se o historicky doložené události a navíc popularizuje dnes již opomíjenou klasiku.