Recenze na knihu
Phobos: Ohrožení Victor Dixen

Ohrožení uzavírají celou sérii přesně tak, jak jsem od autora čekala. Nechybí drama, emoce a pořádná dávka zvratů. Zároveň si finále krásně pohrává s myšlenkou, kolik pravdy o sobě samém chceme vlastně znát. - Tenhle díl pro mě fungoval hlavně díky silnému zaměření na samotné postavy. Je zde prostor jít více do hloubky, pochopit jejich bsckstory, motivace, strachy i rozhodnutí, která v předchozích dílech mohla působit bez pozadí. Právě tady mi mnoho věcí začalo dávat větší smysl a vztahy mezi postavami dostaly potřebnou váhu. Ale chápu, že předchozí díly se raději zaměřovaly na jiné věci. - Zároveň autor nezapomněl na to, co mu jde nejlépe a to plot twisty. I přes pomalejší pasáže je děj pořád živý a neustále udržuje čtenáře ve střehu. Vždycky, když jsem si myslela, že už se blíží klidnější část, přišla další nečekaná změna směru. Naštěstí to tady opravdu dobře funguje a všechny zvraty dávají smysl. - Musím ale říct, že takhle po dočtení na mě celá série působí zbytečně nataženě. Některé dějové linky by se daly zkrátit nebo klidně i sloučit a celek by tím podle mě nijak neutrpěl. I tak ale nemůžu říct, že bych se při čtení nudila. Série mě bavila od začátku do konce a Ohrožení jsou důstojným zakončením. - Co mě ovšem trochu mrzí, pak množství nezodpovězených otázek. U závěrečného dílu jsem přece jen doufala v jasnější uzavření všech vzniklých linek a vysvětlení věcí, které autor dlouho naznačoval a táhl dál a dál. Některé věci možná zůstaly otevřené záměrně, ale u jiných mi přišlo, jako kdyby se na ně zapomnělo a nebo se k nim už autor nechtěl vracet. A malá osobní poznámka na závěr - nechte už konečně ta zvířata na pokoji, proboha - spolupráce s Knihy Dobrovský

Se zakončením série jsem moc spokojená☺️. Po prvním dílu byl konečně i tento pořádně napínavý, plný nečekaných zvratů a emocí. Navíc se autor dotknul i sociálních témat (média, sláva, veřejné mínění), což považuju za bonus. Trošku mě mrzí, že na to, jak je série obsáhlá a kolika vedlejších příběhů a postav jsme se během všech čtyř dílů dotkli, tak ne všechny linky pro mě byly uspokojivě uzavřeny. Zůstaly mi nějaké nezodpovězené otázky, což mě trošku mrzí. Příběh by si podle mě zasloužil víc uzavřít. S tím trošku souvisí i rychlý konec - prostě asi nebyl čas všechno dovysvětlit‍♀️. Celou sérii hodnotím pozitivně, i když některé části byly rozvláčné a pomalejší, tak se to vždy vyvážilo nějakou akcí a nečekaným zvratem. Originální myšlenka a nápad. Líbilo se mi to☺️.

Prvni tři díly se dali číst i když po vědecké a technické stránce je to opravdu slabé a naivní. Bohužel čtvrtý díl jsem dočetl jen s přemáháním. Přezápletkováno když se jedno vyřeší okamžitě se objeví něco jiného co se uspěchaně vyřeší. U soudniho procesu kvůli Marcusově smrti jsem měl pocit že v knize chybí stránky jak rychle a nesmyslne proběhl. Zvláštní je taky jak se z ùčastníků první série najednou stanou obrovsti odbornici na vše a dlouholetí změstnanci a vědci v NASA jen přicmrndávají. Takže od pana Dixena už nic dalšího do knihovny nepřidám.

Myslíte, že si přečtete něco o osidlování Marsu. Přečtete si ale politický thriller, psychologické drama, červenou knihovnu, zelený apel a pohádku o zlé čarodějnici. Na sci-fi narazíte až na konci poslední knihy. Všechno je ale tak předvídatelné, plytké, schované za "velké pravdy". Dialogy jsou občas nesnesitelně pompézní. Nebo, a to je ještě horší, si účastníci povídají, jakoby se potkali z různých poboček na firemní akci - ale oni mají za sebou společný výcvik a život na základně, znají se měsíce! Dynamiku má zřejmě dodat "televizní střih". Přeskakoval jsem celé odstavce. Serena, jako hlavní zlounka, má skoro nadpřirozené schopnosti, ale za celou sérii se nedozvíte, jak se jí to stalo. Naproti tomu jsou místa, kde dostane upoutávku "a dál to bude takhle" v předstihu o celé eony. Kdyby byla elektronická knihobudka, už by tam byla celá série. Tak moc se mi tohle čtení nelíbilo, že jsem ani nechtěl napsat recenzi. Ale myslím, že varování je nutné.