Recenze na knihu
Jalová Lucie Hřebečská

Výborná kniha. I přes opravdu těžké téma dokázala autorka dodat knize humor a odlehčení.

Tuto knihu jsem si vážně užila, přečetla jsem ji s chutí a téměř jedním dechem. Strašně mě bavi jaký má autorka styl, kterým píše, velmi vtipně, sarkasticky, s černým humorem. Knížka se hezky čte, člověk se nasměje ale i zamysli nad situacemi života, hlavně se velmi jasne se hodí do aktuálního tématu o interrupci a nechtěném těhotenství. Volba ženy zda chce děti nebo ne je aktuální též pro me, řeším to skoro 10 let a velmi vítám konečně něco, co to křičí do světa a nebojí se toho! Autorce moc fandím a těším se na další díla.

Zuzana nikdy nechtěla dítě. Celý život tomu přizpůsobovala své chování a otázku ochrany řešila až téměř obsedantně. Jenže pak se věci zvrtnou a ona naprosto neplánovaně a nechtěně otěhotní. A co teď? Má právo rozhodnout se podle sebe a najít kolem sebe podporu pro své rozhodnutí? Nebo v tu chvíli ztratí sama sebe a události se začnou odehrávat bez jejího skutečného souhlasu? Děj této knihy pro mě vlastně nebyl to nejdůležitější, i když je zajímavý, čtivý a místy i napínavý. Mnohem silněji jsem vnímala samotné poselství, které chtěla autorka předat. A myslím, že právě to se jí povedlo opravdu výborně. Kniha otevírá otázku práva na potrat. Legislativa je sice jasně daná, ale jak tohle právo funguje v reálném životě? Má žena skutečně možnost se svobodně rozhodnout? Nebo je pod tlakem okolí, partnera, společnosti a vlastních strachů mnohem méně svobodná, než se na první pohled zdá? Navíc se celý příběh odehrává na pozadí domácího násilí. Ne takového, které je od začátku okatě viditelné, ale toho nenápadného, plíživého, které pomalu vystrkuje růžky a člověk si dlouho nechce připustit, že už překračuje hranice. Velmi zajímavá byla i další linka knihy – části popisující, co se odehrává v hlavě člověka silně ovlivněného alkoholem. Tyhle pasáže pro mě byly místy poměrně těžké na čtení, ale zároveň nabízely obrovský vhled do psychiky a fungování takového člověka. Právě díky nim působila kniha ještě syrověji a autentičtěji. Hlavní postava Zuzana je velmi dobře napsaná. Během knihy se výrazně vyvíjí – z ženy, která svůj život spíš pasivně přijímá a snaží se potlačovat vlastní úzkosti, se postupně stává někdo, kdo začne bojovat za svá práva a snaží se jasně říct, co chce. Jenže zároveň je neustále smýkaná okolnostmi, očekáváními a názory ostatních lidí. A právě to na mě působilo velmi realisticky. Musím obrovsky ocenit i práci se slovy. Autorka píše velmi dobře. Její popisy, volba slov i přídavných jmen jsou skvělé. Dokáže i z obyčejných vět vytvořit něco zapamatovatelného. Zároveň má smysl pro humor a lehký sarkasmus, který celé knize dodává zvláštní kontrast k těžkým tématům, o kterých vypráví. Celkově je Jalová podle mě velmi zajímavá kniha. Otevírá dost tabuizovaná témata, vzbuzuje spoustu emocí a nutí člověka přemýšlet ještě dlouho po dočtení. Knihu určitě doporučuji. I když sama mám tři děti a potrat bych – kromě opravdu závažných důvodů – nepodstoupila, myslím si, že každá žena má právo rozhodovat sama za sebe a žít podle svého. A linka domácího násilí je zde podle mě naprosto jasná – tam není o čem polemizovat. Do žádného vztahu nepatří a je důležité o něm mluvit, upozorňovat na něj a nezlehčovat ho. I proto mi tahle kniha přijde důležitá a jsem ráda, že se ke mně dostala.

Knížka se četla dobře. Líbil se mi způsob vyjadřování a sarkasmus. Téma knihy mě zajímalo a dodalo mi nový náhled. Ale jako celek na mě kniha vlastně zklamala. Výsledek tak nějak nedrží pohromadě. Chápu závažnost uvedených témat, ale kniha na mě působí nesourodě. Působí to spíš jako seznam traumat, která autorka chtěla probrat, než jako příběh jedné konkrétní ženy.

Mě naopak kniha vůbec nesedla.