Andělský prach

Tři opuštění chlapci žijí sami na ostrově a každý den vyplouvají do velkého města, kde okradou, koho potkají. Svůj lup poté předávají svému kumpánovi výměnou za andělský prach – drogu, která jim zajistí dobrou náladu. Jednoho dne se Petru spřátelí s dívkou a pomalu poznává, jak vypadá normální život v rodině. Ostatním chlapcům se je ho výlety nelíbí a začnou se podle toho chovat. Wau, tohle byla tak silná kniha. Vůbec jsem netušila, že by na mě až takhle mohla zapůsobit, neměla jsem u ní velká očekávání. Podle anotace jsem si nebyla ani moc jistá, jestli je to kniha pro mě. Ale nakonec je to přesně ta kniha, která zacvičí s mými emocemi a já ji se slzami v očích dočítám pozdě do noci, protože ji nemohu odložit. Co mě okamžitě zaujalo jsou opravdu hodně krátké kapitoly, které umocňují naléhavost příběhu. Chvílemi to na mě působilo až jako poezie. Celé to vypráví chlapec Petru a pohled na jeho svět dětskýma očima byl opravdu moc smutný. Pomalu odkrýváte šokující příběh. Je tu příběh o lidech na okraji společnosti, je to o zneužívaných dětech, o závislostech, rasismu, vyloučení ze společnosti. Je to silné, drsné, smutné, ale zároveň krásně napsané. Po každé kapitole jsem musela na chvilku zavřít oči a příběh rozdýchat a zahnat slzy. Hodně situací je tu otevřených a je jen na čtenářově fantazii, kam ho až pustí a co si vše dokáže představit. Je to zvláštní smutná knížka plná emocí, která se mě opravdu hodně dotkla a bude ve mně ještě dlouho rezonovat.