Krakatit (poškozená)

Nějak vám nevím, co si o tom myslet... Kdykoliv čtu knížky víc jak sto let staré (a tomu se Krakatit rychle přibližuje), jen výjimečně v nich najdu myšlenky nové, které by ve mně rozsekaly ten pomyslný led, jak to někdo tak hezky řekl. Krakatit byl pro mě v tomto případě těsně na rozhraní toho, jestli mi něco nového donesl nebo ne. Ve své době to asi musela být vizionářská bomba (skoro doslova), dnes Čapkova témata možná zůstávají nadále aktuální, zpracováním už ale asi tolik neosloví. Rozhodně to ale není poslední knížka, kterou si od Čapka přečtu, mile mě překvapilo, že knížka nenaplnila moji představu nabubřelého moralizování.

Dílo mě vůbec nezaujalo. Jedinou zajímavostí je, že K. Čapek předpověděl atomovou bombu už v roce 1924. Myslím si, že kdyby měla kniha tak o 100 stránek méně, dozvíme se stále tu stejnou pointu.

Knihu jsem četla kdysi na základní škole. Zprvu jsem k ní přistupovala skepticky, protože mě v tom věku lákala spíše jiná díla, než "Čapkovská klasika", ale příběh Prokopa mě zaujal natolik, že jsem knihu dočetla a dodnes na ni ráda vzpomínám.

Bohužel mě se nepovedlo do této knihy začíst. Něco mi tam nesedělo, občas byly některé části nudné. Sem tam se vynořila jiskřička naděje, ale konec mě zklamal. Pan Čapek byl určitě skvělý spisovatel, ale pro jiné čtenáře než jsem já.

Opět dílo mnoha rovin, na jednu stranu na svou dobu geniálně rozpracované téma využití (zneužití) atomové energie, na druhou stranu autorovo zamyšlení nad lidskými vlastnostmi v konfrontaci s překotným vědekým pokrokem. Pro fanoušky Sci-fi naprostý základ.