Samotářky

Kniha je pohledem na osudy lidí , které bohužel zamotává doba ve které žili. Je zajimavé se podívat zpět do dějin , ne tak vzdálených.

SAMOTÁŘKY je kniha s velkým K. Ta kniha je smutná od A až po Z. Jenže já ty stará tajemství, křivdy, odkrývání starých pravd mám v knihách tak ráda. Je to nelehké čtení. Doba komunismu, padesátá léta zabírání majetku, vznikání družstev a budování socialistické země mnoho štěstí nepřineslo už samo o sobě. Natož pak když něco bylo řečeno jen napůl, něco bylo jinak pochopeno. Ludmila a Matylda. Tonda, Luboš, Kristián (František) a Vláďa. Jsou mladý, krásný a přesto jim doba nepřinese nic dobrého. Vláďa není špatný, přesto to v očích druhých tak vypadá, protože jeho otec dobrý není. Že si rodinu nevybíráme už nikoho nezajímá. V knize se střídá vyprávění z minulosti, rok 1952, 1968, 1987 a další, které doplňuje rok 2020, kdy je v zemi nemoc Covid, nikdo o tom pořádně neví. Všichni se bojí, staří lidé nerozumí, proč jsou věznění v pečovatelských domech. Proč si nemohou nakoupit bez roušky. Proč se nikam nesmí? A nesmí být ani návštěvy. Opravdu hutná kniha, Věrka a Štěpán, spolužáci, kamarádi, kteří také v dospělosti skládají své životy z kousků informací, které na ně občas vykouknou. Každý má svoji půlku fotografie na které jsou se svou mámou. Ale jak to, že se znali už dřív? Věrku vychovala babička Lída s dědou Vláďou. Ale proč, když její máma žije. Babička nikam nevychází z bytu, je to samotářka, zrovna tak matka na statku žije úplně sama. I Věrce v Pražském bytě vyhovuje samota… Všem co mají rádi rozebírání myšlení lidí, dozvědět se něco o minulosti moc doporučuji. Já měla u knihy mockrát husinu.

Další z příběhů osudů 3. generací jedné rodiny. 50., 70. léta a současnost. Tajemství rodiny v níž žijí do sebe uzavřené introvertky zkoušené nelehkou politickou i rodinnou situací. Babička, Matka a dcera, které spolu nedokáží komunikovat. Tajemství jež si zaslouží objasnění. Co všechno si stihnou říct, než je osud navždy rozdělí. Přečteno během pár dní.

Přečteno za víkend. Byla to má prvni kniha od této autorky a jsem úplně nadšena. Kniha vypráví příbeh jedné rodiny od 50.let minulého století až do současnosti. Krásně se to četlo, nemohla jsem se od knihy vůbec odtrhnout. Autorku bych klidně pasovala na čestné místo vedle Aleny Mornštajnové a Karin Lednické.Knihu vřele doporučuji!!!

Moc krásný a čtivý příběh rodiny/žen, které jsou tak silně spojeny a ani o tom neví. Můj první zážitek s Barborou Šťastnou předčil očekávání. Doporučuji!