Radka Třeštíková otevírá další autorskou kapitolu. Nový román vydá jako Velikovsky
Rozpálené slunce, ospalé francouzské městečko a vyprávění, které se...
Kniha ( měkká vazba )
Written during the last years of his life, this memoir gives a lively and witty account of Hemingway's life in Paris in the 1920's. He looks back not only on his younger self, but also the other writers of the time - James Joyce, Wyndam Lewis, Scott and Zelda Fitzgerald.
Written during the last years of his life, this memoir gives a lively and witty account of Hemingway's life in Paris in the 1920's. He looks back not only on his younger self, but also the other writers of the time - James Joyce, Wyndam Lewis, Scott and Zelda Fitzgerald.
4.2 z 5 12 hodnocení čtenářů
4× 5 hvězdiček 6× 4 hvězdičky 2× 3 hvězdičky 0× 2 hvězdičky 0× 1 hvezdička
Hodnocení našich knihkupců: 0.0 z 5
Zdeněk registrovaný uživatel 4 z 5 hvězdiček
Příjemné čtení pojednávající o životě Hemingwaye (převážně) v Paříži během 20. let. Čtenář se dozví zajímavé ale i zábavné historky z přátelství např. s G. Steinovou či S. Fitzgeraldem. Rozhodně se nejedná o ledabyle psané "vzpomínky" ale spíše o důležité a laskavé popsání časů a míst, ve kterých Hemingway žil a tvořil. :-)
Kristýna Brandejská registrovaný uživatel 3 z 5 hvězdiček
Pěkné čtení o Hemingwayovi v Paříži. Nebylo to nic co by mi vzalo dech ale zase to nebyla špatná kniha, takovej lepší průměr.
Získejte přehled o vývoji ceny za posledních 60 dní.
Rozpálené slunce, ospalé francouzské městečko a vyprávění, které se...
Srpen bývá tak trochu přelomový měsíc. Léto je stále v plném proudu,...
Některé knižní série člověk přečte, odloží je do knihovny a po čase...
Hostem prvního dílu je spisovatelka Tess M. Puffrová. V epizodě s názvem...
Kdo dnes vyzvedává děti? Kdy je třídní schůzka, návštěva lékaře nebo...
Co se stane, když se spojí dvě knihomolky, pět otázek a jedna inspirativní...
Nejsem úplně prioritní cílová skupina pro podobné knihy. Jenže pak někdo...
Léto s sebou přináší zvláštní očekávání, že bychom měli být...
Pokaždé, když jsem kolem toho krámku prošel, jako by mě něco nutilo vejít...