Dej mi pokoj

etra Štarková byla doposud známá jako autorka knih pro děti. Proto jsem s ní neměla doposud žádnou zkušenost. Co mě zaujalo, byla anotace knihy a moje volba se ukázala jako více než zdařilá. Autorka nezapře svou psychologickou praxi a velice nevtíravě ale o to silněji se Vám jednotlivé postavy vtírají postupem času pod kůži. Vždy, když čtu o osudech lidí, kteří se ve svém životě takříkajíc plácají jako ryba na suchu a stále se motají v začarovaném kruhu svých špatných rozhodnutí či neschopnosti postavit se nepřízni osudu, si říkám, co bych v této situaci dělala já. Velice snadno si člověk řekne, že on by tohle nedopustil případně, že by se rozhodně snažil svůj osud aktivně měnit. Jenže ono se to lépe káže než udělá. Táňa si pro své děti nevybrala tátu příliš šťastnou rukou. Marta ve snaze pomoci své nemocné matce jenom pasivně sleduje, jak jí vlastní život uniká mezi prsty. Dušan po nehodě odkázán na invalidní vozík zjišťuje, že to bez cizí pomoci minimálně dočasně nepůjde. Josef mě osobně trápil asi nejvíce, své vězení si ve svém pokoji vybírá dobrovolně ve snaze uchránit svět před zjištěním, co je vlastně skutečně zač. A takto autorka pokračuje i s ostatními postavami. Kniha je útlá a byť se čte skvěle, musí si čtenář od té chvilkové beznaděje dávat povinné pauzy. Protože v jisté části knihy už se Vám chce nebýt s nimi na blízku. Příliš smutku, příliš neštěstí, hodně chuti s některými zatřást aby se tzv. probrali z té své podivné letargie. Je to hodně silné čtení a je to skvěle napsané.

Já jsem to vůbec nečekala, že to bude až takhle silné! Už dlouho se mi nestalo, že bych při čtení knihy měla strašně sevřené úplně všechno. Často po dočtení kapitoly se mi stávalo, že jsem knihu zavřela, protože už jsem nemohla, ale nedalo mi to a četla jsem dál… Autorce se podařilo vykreslit atmosféru, hned jsem poznala, že jsme v česku. Některé hlášky nebo situace byly tak typicky „české“ až se tomu nechtělo věřit, že tyto přežitky dosud přetrvávají a neseme si je z minulosti našich rodičů, prarodičů… DUŠAN, TÁŇA, LUIS, MARTA, JOSEF a ADÉLA Příběh, který nás provede životem šesti lidí, jedno léto s nimi a stačíte si udělat obrázek, jak kdo žije a jaké má kdo problémy. Autorce se to neskutečně povedlo, za krátkou dobu odkryla tajemství všech postav a tak čtivým způsobem, že se nedalo přestat číst. O aktéry jsem se bála, s některými i cítila, nechápala jsem jak je možné, že si někdo nechá toto všechno líbit. České autory čtu málo, měla bych to napravit, a úplně vím proč. …Já se tady těm knihám vyhýbám, protože je to pro mě něco tak neuvěřitelného, nemůžu ani nechci pochopit, jak některé rodiny můžou žít, co si vše matky dětí nechají líbit, jak se sebou nechají slabší jedinci manipulovat a vlastně nemají svůj život. Každý z nás si prochází nějakou fází života a snaží se, aby nám bylo dobře, ale když si vyberete špatného partnera, může jít všechno snažení lehce do kytek… Děkuji moc paní autorce za velký zážitek, který dokázala na pár stránkách vykouzlit.

Zarím teprve čtu.

"Dej mi pokoj" je silný psychologický román o vztazích a hledání osobních hranic. Petra Štarková skvěle zobrazuje emocionální složitost rodinných a mezilidských vztahů, díky čemuž kniha zasáhne každého, kdo někdy bojoval o svůj vnitřní klid.

Pokoje je dobře strukturovaná kniha, která se věnuje komplikovaným vztahům a emocím. Autorka zvolila úsporný, ale účinný styl psaní, který umožňuje čtenáři soustředit se na psychologickou hloubku postav. Každá kapitola přináší nové pohledy a nutí čtenáře přemýšlet nad dynamikou rodiny a jednotlivce. Celkově je to promyšlený a dobře napsaný příběh, který stojí za přečtení pro ty, kteří hledají literaturu s důrazem na vnitřní svět postav.