Pořád jsme to my

Tak byla to jízda, byl to zážitek. Umocnil jsem si ho tím, že jsem se nejdříve vrátil k prvnímu dílu Co když jsme to my. Bena a Arthura nelze nemilovat, stejně jako všechny ostatní protagonisty, včetně jejich milujících rodičů. Celý příběh obou knih byl nakonec - přes všechny peripetie - završen fakt velkou romantikou, která smazala rozpaky nad koncem prvního dílu. Návrat obou kluků k sobě a jejich vyznání lásky bylo fakt dojemné, až mi vhrkly slzy do očí. Druhý díl tak zcela změní optiku hodnocení i dílu prvního. Velmi oceňuji autory, jak dokázali odlišit prožívání šestnáctiletých hrdinů v prvním díle, a uvažování přece jen trochu dospělejších (ale ne úplně) hrdinů ve druhém díle o 2 roky později. Také během celého příběhu druhé knihy se postupně stupňovalo napětí mezi oběma kluky, až na hranici únosnosti, kdy už jsem se nemohl dočkat, až to rozseknou. A musel jsem čekat až téměř k samému závěru - klobouk dolů před spisovatelským uměním autorů. Osobně mi bylo asi nejvíce líto citlivého Mikeyho, a škoda, že aspoň v závěru nebyl zmíněn, jak vše překonal. Báječný oddechový a optimistický příběh, nádherná gay romance, určitě doporučuji.

Pokračování "Co když jsme to my", nezklamalo. Romantický a napínavý příběh. Chvilku nevíte jestli to jen čtete anebo se to odehrává hned vedle vás. Doporučuji❤️

Na pokračování příběhu Bena s Arthurem jsem se nemohl dočkat - a kluci nezklamali - dokonce obstojí i samostatně, aniž byste jejich seznámení museli znát z dřívějška, a jejich posun, vývoj a emoce jsou v tomto případě i silnější 👍 Že by se Becky s Adamem nechali ukecat a skočili do toho ještě dotřetice..?!? CO KDYŽ...? 😉

První i druhý díl jsem přečetla a oba díly jsou skvělé a vtipné.

Za tohle pokračování jsem nesmírně ráda a moje modlitby byly vyslyšené :)) Přečteno hned