Milá paniko, jdi už do háje! 21 cest, jak zkrotit paniku – hned teď i napořád

Trpíte panickými atakami, nebo fóbiemi? Pak si určitě pořiďte nebo alespoň přečtěte knihu Milá paniko, jdi už do háje, která je volným pokračováním knihy Milý strachu, drž už hubu. Věřím tomu, že v ní najdete i nějaké tipy pro vás, jak s panikou pracovat. Kniha mě zaujala hlavně tím, jak přistupuje k panickým atakám a úzkostem úplně jinak, než klasické vědecké publikace nebo učebnice. Člověk často čeká rady typu „musíte to překonat“, „ovládnout mysl“ nebo „bojovat“, ale tahle kniha jde úplně opačným směrem. Neučí bojovat, ale spíš se postupně uklidnit, podvolit se tomu, nechat tělo projít tím, co zrovna přichází, a nesnažit se paniku za každou cenu okamžitě zastavit. A to je právě to super. Celá kniha člověka vede k tomu, aby začal víc pracovat se svým tělem, dechem a reakcemi, místo neustálého odporu vůči vlastnímu strachu. Hodně se tu objevuje myšlenka pomalého zvykání, postupného vystavování situacím, které nám nahánějí úzkost, a snahy neutíkat před nimi. Díky tomu kniha není jen o panických atakách samotných, ale i o různých fóbiích nebo úzkostech, které k panice často vedou. Autorka představuje 21 různých cest a přístupů, jak s panikou pracovat. Některé mi přišly použitelné téměř pro každého, jiné jsou hodně individuální a člověk si z toho musí vybrat to, co mu sedne. Vlastně to trochu působí jako soubor různých modelových situací a reakcí na ně. A to mě bavilo, protože kniha nepůsobí dogmaticky stylem „tohle je jediná správná cesta“. Přitom je to opravdu tenká knížka, kterou člověk přečte velmi rychle. Ale není zbytečně zahlcená teorií a často obsahuje jednoduché myšlenky, ke kterým má smysl se vracet znovu. Kniha je psaná s nadhledem a humorem. Místy jsem měla pocit, že autorka vlastně říká: „Ano, panika je strašná, ale nemusíme jí dát úplně všechnu moc.“ A právě ten lehčí tón mi přišel hrozně super a dělá tím knihu výjimečnou. Objevila jsem tam i řadu zajímavých poznatků o fungování úzkosti, těla a strachu obecně. Některé věci člověk vlastně intuitivně ví, ale až tady mu dojde, proč fungují právě takhle. Celkově je to jedna z těch knih, které nepůsobí jako odborná příručka, ale spíš jako lidský průvodce pro chvíle, kdy má člověk pocit, že nad vlastním strachem ztrácí kontrolu. A právě tím může být hodně užitečná.