Ranhojička

Ranhojička Lukáš Meisel 4/5⭐ • počet stran: 358 • rok vydání: 2025 • postavy: Šárka • tropes: urban fantasy moc děkuji @knihydobrovsky za tuto knihu v rámci #spoluprace ___________________________________________ Recenze: Celou dobu, co jsem knihu četla, jsem byla na nitkách. Napětí tomu určitě nechybělo. Už od začátku se děj rozjel - Šárčiny schopnosti, ztracené děti a celkově děj. I když to úplně není můj žánr, kniha mě překvapila a jsem ráda, že jsem se do ní pustila. Bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Taky musím ocenit České prostředí. Moc pěkně popsané. Ještě musím říct, že popis emocí i charakterů byl v knize skvělý. Občas na mě možná až moc, ale musím uznat, že to bylo hezky detailní. Jedna věc, která mi úplně nesedla -někdy jsem si říkala, že by nemusel být tak přesný popis, ale zase chápu, že to někomu pomůže se lépe orientovat a dodá to příběhu více osobnosti, ale pro mě by toho klidně mohlo být o něco míň. To je ale jen můj pocit. -Nějakým způsobem jsem si nevšimla, že jsem četla Sandřin pov a pochopila to, až když se potkaly. Ale to je moje chyba. Doporučuji/Nedoporučuji Určitě doporučuji všem, kdo mají rádi temnější, napjaté kriminálky s trochou magie. Pro mě to byla skvělá změna a zároveň něco, co jsem ještě nečetla. ♡・・・・・♡・・・・・♡・・・・・♡・・・・・♡

Poklidný život v Ostravě naruší únos malého chlapce v zábavním parku. Zanedlouho následují další podezřelá zmizení dětí a policie je bezradná. Po zveřejnění deníku sedmnáctileté Šárky zmizí beze stopy viník, který deník ukradl a nahrál na internet, a brzy na to i samotná Šárka a její nejlepší kamarádka. Co unesené děti spojuje a jakou roli v tom hraje tajemný doktor Pé, který si libuje v pokusech s lidským DNA? ... V Ranhojičce se prolíná realita s prvky fantasy, což se autorovi krásně daří propojit v jeden celek. Kniha neuvěřitelně plyne, čemuž hodně pomáhají krátké kapitoly a časté střídání vypravěčů příběhu. Napětí se stupňuje s každou kapitolou a nenechá vás knížku jen tak odložit. Velmi jsem ocenila prostředí Ostravy a Opavy, kde se příběh odehrává. Jde totiž o můj rodný kraj i rodné město, místa mi jsou dobře známá a o to víc mě vtáhla do příběhu, dokázala jsem se krásně napojit na jeho kulisy. Když jsem dostala možnost si Ranhojičku přečíst, velkou roli v mé touze být recenzentkou hrálo právě místo děje Pokud hledáte akci, napětí, silné emoce, souboj dobra a zla i hluboké myšlenky, nebudete v Ranhojičce o nic z výše zmíněného ochuzeni. Celkově můžu říct, že kniha pro mě byla moc milým překvapením, a tak věřím, že Lukáš Meisel nezůstane jen u jedné knihy. Tak trochu doufám, že by se mohla kniha po nevyřešeném zvratu na konci dočkat i pokračování. ⭐⭐⭐⭐

„Až přijde ta chvíle, kdy se budeš muset rozhodnout, přijde i řešení.“ Ranhojička je urban fantasy, ktorá nestavia len na nadprirodzených schopnostiach, ale predovšetkým na emóciách, strachu a rozhodnutiach, ktoré dokážu zmeniť život. Príbeh sa rozbieha zmiznutím sedemročného Patrika, čo otrasie Ostravou a postupne odhalí, že nejde o ojedinelý prípad. Do centra diania sa dostáva stredoškoláčka Šárka, ktorej zverejnený osobný denník spustí sled udalostí presahujúcich bežnú realitu. Postupne sa odhaľuje existencia Prebudených, ľudí s nadprirodzenými schopnosťami, a do popredia sa dostáva aj tajomný doktor Pé, ktorého záujmy majú temnejšie pozadie. Dej je zasadený do reálneho, súčasného prostredia Ostravy, čo výrazne prispieva k autenticite a atmosfére. Autor pracuje s pocitom neistoty a strachu, ktorý sa postupne šíri mestom, keď miznú deti. Okrem fantasy roviny sa dotýka aj tém rodiny, adopcie, priateľstva a zodpovednosti za vlastné rozhodnutia. Zaujímavým prvkom je aj pohľad na pátranie po deťoch z perspektívy policajných zložiek, vďaka čomu príbeh nepôsobí jednostranne. Šárku som si rýchlo obľúbil. Jej konanie a vnútorné dilemy pôsobia uveriteľne a práve cez ňu autor najlepšie ukazuje, že nadprirodzené schopnosti samy o sebe nerobia človeka silným, ale rozhodujú skôr jeho hodnoty a odvaha niesť následky vlastných volieb. Ako debut je Ranhojička veľmi vydarená. Kniha má svižné tempo, krátke kapitoly a časté striedanie perspektív, čo udržiava pozornosť. Zároveň by si niektoré pasáže zaslúžili skrátiť, zatiaľ čo samotné finále by naopak mohlo dostať viac priestoru. Aj keď autor ku koncu objasňuje väčšinu otázok, niektoré línie zostávajú otvorené, čo môže naznačovať možné pokračovanie. Kniha obsahuje aj myšlienky o tom, že rodina a priatelia nie sú samozrejmosťou a že až v krízových situáciách si človek naplno uvedomí hodnotu vzťahov a prítomného okamihu. Určite ju odporúčam čitateľom, ktorí majú radi fantasy príbehy zasadené do reálneho prostredia s dôrazom na emócie a psychológiu postáv. Za prejavenú dôveru ďakujem autorovi. „Nejlepší způsob, jak poznat, co se v člověku ukrývá, je vystavit ho nebezpečí. Jen skrz emoce nejlépe poznáme, kým doopravdy jsme, a strach je jednou z variant – mimořádně účinných variant.“ „Kdykoli máš pochybnosti, stačí se zeptat svého srdce, jestli tvoje rozhodnutí vycházejí z něj, nebo ne. Můžeme lhát ostatním, můžeme lhát dokonce sami sobě, ale nemůžeme lhát svému srdci. Tam je ukrytá veškerá pravda.“

Ačkoli mě anotace hodně nalákala, trvalo mi asi 200 stran, než jsem se do knihy začetla. Do čtení jsem se musela nutit, každý den jsem přečetla jen několik stran. Někde za stranou 200 se ale něco zlomilo a najednou jsem téměř nemohla přestat číst. Příběh začínal nabírat na obrátkách a z nezáživného čtení byla najednou kniha plná akce, zvratů, napětí, u které jsem si mohla konečně říct, že chápu, kvůli čemu má kniha dobré hodnocení. V průběhu čtení mě napadalo, jestli má autor rád Stranger things, protože doktor Pé, který se v knize objevuje a děti s nadpřirozenými schopnostmi, byly jako Dr. Brenner, Ell a další ze Stranger things. Nemyslím to tak, že by postavy byly okopírované, jen jsem chvílemi měla pocit, jako při sledování Stranger things. A protože Stranger things mám hodně ráda, bylo to něco, co mě na knize bavilo. Abych Ranhojičku shrnula, z prvních 200 stran jsem měla pocit, že se autor učí psát a ještě příliš neví, jak se rozepsat, aby kniha čtenáře pohltila. Později se to ale změnilo a u čtení dalších stran jsem cítila, jako bych četla knihu od někoho, kdo zaujmout opravdu umí. V průběhu jsem viděla posun v psaní. Takže ačkoli Ranhojičku hodnotím průměrně, pokud @lukas_laky_meisel napíše další knihu, ráda si ji přečtu.

Ostravská fantasy. Boj mezi Světlem a Stíny. Padouch lačnící po moci stojící proti dětem, bojujícím o život... I takhle bych mohla shrnout tuto českou novinku. Prvních možná 20-30 kapitol (byly opravdu kraťoučké), jsem byla poněkud rozpačitá. Perspektivy a náhledové postavy se střídaly tak často, že jsem chvílemi nevěděla, kde zrovna jsem. K tomu autor zvolil styl vyprávění z pohledu tak trochu vševědoucího vypravěče, což si vyžádalo trošku toho zvykání si na autorův styl. Hodně ale pomohlo to, že jakmile byly představeny hlavní dějové linky, příběh se ustálil. Naprosto chápu autorovu potřebu na začátku sdělit tolik informací, protože jinak by zbytek knihy nedával smysl, ale pro mě, jako pro čtenáře, to bylo náročnější - nejen na sblížení se s postavami, ale také k ujasnění si toho, kdo je kdo a co se zrovna děje. Další věc, která mě opravdu zarazila, byla situace na straně 138. Upřímně si myslím, že takhle by se to stát nemohlo a pokud mohlo, tak by rozhodně nemělo (rodiče vždycky první). Ale to je nesrovnalost, která se dá asi obhájit potřebami příběhu. Nevím, mě to prostě trklo do očí hodně. Zhruba od strany 140 to pak už lítalo. Konečně jsem měla pocit, že s postavami trávím více času, protože kapitoly byly delší, šlo se víc do hloubky jednotlivých aktérů, a vysvětlovala se spousta věcí. Navíc to bylo svým způsobem i zajímavé, i když člověk tak trošku tuší, jak to asi dopadne. Navíc zasazení knihy do města mého vlastního zrodu bylo příjemným překvapením, a fakt, že něco takového, co autor v knize popisuje, je REÁLNĚ možné a my o tom jen nevíme, tomu všemu dodal zvláštní mrazivý nádech. Navíc mi byla blízká i filosofie, která celý příběh provázela, protože to byl můj studijní obor na VŠ. Určitě vám doporučuji dát této knize šanci. To, že je z českého prostředí a od českého autora, je jen její přídatnou hodnotou. A třeba bude i druhý díl? Co? Udička by na to byla...